Z Worldweb.cz
| Místo najdete na Google maps zde |
Zřícenina hradu Prácheň stojí na ostrohu nad řekou Otavou na Klatovsku v Plzeňském kraji,
cca 1 km JZ od města Horažďovice.
GPS souřadnice: +49° 18' 59.52", +13° 40' 54.78"
Obsah |
Historie
V místech původního důležitého slovanského hradiště byl založen již v 10. století župní hrad sloužící v 11. a 12. století ke správě Prácheňského kraj. Jako správci zde měli působit mj. předci Rožmberků (Vítek z Prčic) a Šternberků (Diviš z Divišova). Ve 13. století byla správa kraje přenesena do Horažďovic (a později dále do Písku), hrad přestal plnit svůj účel a byl opuštěn.
V roce 1315 daroval král Jan Lucemburský ostroh s hradištěm Bavorovi III. ze Strakonic a ten zde na zbytcích původně dřevěného župního hradu s hliněnými valy nechal vystavět kamenný gotický hrad. V držení tohoto rodu zůstal hrad až do konce 15. století, kdy jej získal Půta Švihovský z Rýzmberka. Ten jej sice nechal důkladně přestavět, nicméně již od roku 1558 je uváděn jako pustý.
Současnost
Do dnešních dnů se z trojdílného hradu SJ orientací zachovaly zbytky malého obranného předhradí na jihu, dále část obvodové hradby s mohutnou okrouhlou věží, čtyřmi flankovacími baštami na JV straně a torzo další věže na konci ostrohu. Uvnitř hradu se pak zachovaly zbytky některých staveb při hradbách. Polygonální prostora v nejsevernější části západního paláce není původní - jedná se o pozůstatky pozdější poustevnické kaple. Okolo hradu jsou zřejmé terénní úpravy (valy) vzniklé již za původního hradiště i při pozdějších stavebních činnostech. Celý ostroh je dnes pokryt vzrostlým smíšeným lesním porostem (přírodní rezervace), rozložení jednotlivých částí hradu tak není příliš přehledné.
Mezi zajímavosti místa patří i to, že odtud pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla.
Nedaleko hradu se nachází kostelík sv. Klimenta z konce 13. století, který byl postaven na místě staršího dřevěného kostela (ten měl být podle dochovaných zápisů devátou křesťanskou stavbou u nás). Kostel byl v roce 1859 novogoticky přestavěn a v letech 1938-40 opraven.
Pověsti
Prácheňské pověsti se spíše než k hradu vztahují ke kostelu svatého Klimenta.
- Nejznámější z pověstí vypráví o krutosti místního pána Půty Švihovského, který se rozhodl opravit kostel a když mu došly peníze, vymáhal další nevybíravým způsobem od chudých poddaných. Pro sbírku použil zvon sňatý kvůli opravě z věže kostela, s tím, že nebude v opravě pokračovat, dokud lidé zvon nenaplní penězi. Kdo nepřišel dobrovolně, byl panským drábem pohnán k povinnosti a mnoho lidí tak bylo připraveno o poslední úspory. Když pak chtěl pod pohrůžkou vězení o poslední groš připravit i nemocnou vdovu a matku několika dětí, ta v okamžiku kdy spatřila zvon skoro naplněný mincemi od chudých lidí, slovy „Kéž by ses propadl i se svým bohatstvím!“ Půtu proklela. Jen dořekla svou zlobu, zem se zachvěla, otevřela se, a zvon plný peněz se s rachotem zřítil do hlubiny. Tam je prý dodnes a hlídá ho černý pes s ohnivýma očima (nebo dle jiných výkladů zlatá sova s rubínovýma očima). Jediný hledač jej někdy dokázal najít. Byl to jeden horažďovický lakotný měšťan, když se však dokopal k okraji zvonu, uslyšel strašidelné hlasy, lekl se a utekl. Když později našel odvahu se vrátit, po vykopané jámě už nebylo ani stopy.
Kdo prý dnes přijde na Prácheň v pěkný tichý den a bude pozorně naslouchat, uslyší z hlubin jemné cinkání, jak tam Půtův duch přepočítává peníze.
- Přízrak pana Půty Švihovského má obecně po smrti napilno, navíc totiž má bloudívat prácheňským hradem a nevlídně se chovat ke každému, kdo ho uctivě nepozdraví. Podobný job má i na nedalekém hradě Rabí, ze kterého jej podle další pověsti dokonce za jeho krutost odnesl čert (ve skutečnosti je však Půta pohřben v horažďovickém klášteře).
- Dalším přízrakem na Práchni je zdejší Bílá paní. Ta bloudívá hradem a blízkým okolím, tiše kráčívá nad řekou Otavou nebo nehnutě stává v lukách a čeká na pocestné. Na koho pak upře svůj pohled, tomu tím zvěstuje přicházející pohromu.
- Ke kostelu svatého Klimenta se vztahuje ještě jedna pověst. Uvnitř prý mívali pro výstrahu dětem pod sklem vystavený kus opotřebované metly. Tou kdysi jedno neposedné dítě bilo svou matku v sousedních Velkých Hydčicích. Dítě později zemřelo a bylo pochováno na hřbitůvku u kostela, ale ani pod zemí se onen malý spratek neuklidnil a vystrkoval ručičky z hrobu. Matka jej přes ně poté tak dlouho mrskala uvedenou metlou, až se opět stáhl pod zem a dal konečně pokoj.
Dostupnost
Hradní zřícenina je přístupná volně. Dostupná je pěšky po zelené značce z Horažďovic (cca 1,5 km) nebo opačným směrem z Velkých Hydčic (cca 2,5 km).