Z Worldweb.cz

Místo najdete na Google maps zde

Oybin (česky též Ojivín či Ojvín) je městečko s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera, nacházející se v německých Žitavských horách, poblíž hranic s Českou republikou.

GPS souřadnice: +50° 50' 37.60", +14° 44' 28.65"

Obsah 1 Historie 2 Současnost 3 Pověsti 4 Dostupnost 5 Zajímavosti v okolí

Historie

První zmínky o hradu postaveném na zdejší mohutné pískovcové stolové hoře jsou ze 13. století, ovšem nejstarší prokázané osídlení je již z doby bronzové, pravděpodobně z 11. století před naším letopočtem. Poté byla plošina na hoře osídlena prakticky trvale až do 6. století před n. l., pak až do 11. století našeho letopočtu zůstala zřejmě neobydlena, aby byla následně osídlena slovany. Z tohoto období pochází také jméno místa, jehož nejstarší dochovaná forma je Moibin - místo Mojbovo.

Hrad zde zřejmě založil někdy okolo roku 1256 člen českého šlechtického rodu Ronovců Chval z Lipé. Nejednalo se ještě o hrad, ale spíše o strážní tvrz významné zemské stezky, vybudovanou v severní části vrchu ze dřeva a hrázděného zdiva. Teprve z pozdějšího období je takzvaný Lipský hrad (Leipaburg), který je dnes nejstarší dochovanou stavbou.

V letech 1290 a 1306 je doložen zdejší purkrabí Zdeněk s přívlastkem z Oybina. V letech 1311-1319 pak hrad rozšířil Jindřich z Lipé a v roce 1319 celé panství včetně hradu předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě. Ten dal celé Žitavsko i s hradem do zástavy slezskému vévodovi Jindřichu Javorskému, po jehož smrti v roce 1346 se opět vrátilo českému králi, kterým v té době již byl Janův syn Karel IV. Ten nechal hrad výrazně rozšířit a v roce 1369 zde vybudoval klášter celestýnů, který podléhal řádovému klášteru v italské Sulmoně. 6. listopadu 1384 vysvětil k poctě Svatého Ducha, Panny Marie, sv. Václava a sv. Celestýna pražský arcibiskup Jan z Jenštejna nový klášterní kostel, který nese charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře.

Roku 1420 se při volbě nového českého krále Žitava (Zittau) i ostatní hornolužická města postavila za Zikmunda Lucemburského, čímž si znepřátelila husity. Ti při několika taženích v následujících letech zpustošili Žitavu i přilehlé okolí, ale hrad s klášterem zůstaly ušetřeny. Klášter se pak v roce 1421 stal pro svou bezpečnou polohu místem uložení tří zapečetěných schránek s relikviemi, odvezených před husity z pražské katedrály. Husité pod vedením Jakuba Kroměšína z Březovic na Oybin zaútočili v den sv. Václava 28. září 1429, ale nedobyli ho.

Koncem 15. a začátkem 16. století došlo k přestavbě kláštera, na níž se podílel zhořelecký městský stavitel Konrad Pflüger. Počátkem druhé poloviny 16. století se pak krátce obyvateli kláštera stali Jezuité, tento řád jej ovšem již roku 1562 opustil pro spory s Žitavou, která celý hrad získala do zástavy. Žitava nakonec hrad s klášterem i přilehlými pozemky v roce 1574 koupila, ale po požáru od blesku při velké bouři 24. března 1577 byl téměř celý areál do základů zničen a nebyl již obnoven. 14. května 1681 pak došlo ke zřícení velkého skalního bloku, který s sebou strhl hradní věž a zavalil i několik domů v obci pod hradem. Téměř do konce 18. století byl hrad zapomenutou zarůstající ruinou a teprve v období romantismu byl “znovuobjeven“, především díky malířům Casparu Davidu Friedrichovi a Carlu Gustavu Carusovi. V roce 1829 potom byla zřícenina zpřístupněna turistům a v roce 1883 zde Alfred Moschkau vytvořil muzeum.

Po roce 1950 tu proběhl archeologický výzkum v podobě vykopávek a v šedesátých letech statické zabezpečení dosud neopravovaného hradu, který hrozil zřícením. Ke zřízení později opravdu došlo v prostoru hradního muzea v berkovském paláci. V roce 1990 byly zahájeny rozsáhlé opravy, které trvaly několik let a v jejich průběhu byly zrestaurovány hradní věže, kostel, zdivo císařského paláce a nově upraveno muzeum.

Současnost

Hrad stojí na temeni mohutné pískovcové stolové hory (514 m n. m.), vystupující asi 120 m nad severním okrajem letoviska Kurort Oybin.

Původně jediný přístup ke hradu vedl po východním úbočí Schuppenbergu a po mostě přes rokli Ritterschlucht. Dnes je navíc vybudována pěší stezka se schodištěm, vedoucí od informačního střediska v Kurort Oybinu, kolem barokního kostela až k uvedenému mostu.

Na plošině těsně pod hradem dříve bývalo opevněné předhradí s postranním východem do Hausgrundu, kde ležely klášterní rybníky. Z něj ovšem nic nezbylo, stejně jako z první brány, která oddělovala předhradí od vlastního hradu. Její polohu dnes prozrazují jen hluboké záseky ve skále nedaleko před původně druhou branou (za padacím mostem), která se zachovala a dnes se jí vstupuje do areálu hradu jako první. Za touto branou dříve stávaly hospodářské budovy, z nichž se dochovaly zbytky obvodových zdí tzv. krejčovské světničky a čeledníku, v nichž je dnes vestavěna moderní prosklená budova s pokladnou a obchodem se suvenýry.

Za turnikety u pokladny jsou tzv. Jezdecké schody a po pravé straně malá cisterna s vytesanými kanálky ke svádění dešťové vody. Následuje další brána s nepravidelným půdorysem, pocházející ze 13. nebo z počátku 14. století, a za ní hradní nádvoří se zbytky několika budov, které zřejmě sloužívaly ke správě hradu. Také je zde před hradbu vysunutá půlkruhová věž, pod kterou je ve skále šachta, sloužící pravděpodobně jako další cisterna.

Na západním konci hradu stojí již zmiňovaná nejstarší stavba hradu, čtvercová obytná věž pánů ze Zittau, označovaná jako Lipský hrad. Dnes je zde hradní muzeum. Vchází se do něj nově vyraženým vstupem, původně se do věže totiž vstupovalo venkovním ochozem vedoucím do dnes již neexistujícího horního patra. Zazděné gotické okno na západní straně naznačuje, že dvě dolní poschodí věže zřejmě bývala za Karla IV. využívána jako kaple. K obytné věži na severovýchodě přiléhá budova trojúhelníkového půdorysu, v jejímž prvním patře býval reprezentační sál, který zasahoval i do západního křídla císařského paláce, z něhož do dnešních dnů zbyla pouze dvouposchoďová zeď s okny a sklepní místnosti. Okna paláce jsou obyčejná, ale v pravé části zdi se nachází nádherné gotické okno z konce 15. století, kterému se říká „Knihovní okno“. Jižně od paláce jsou dvě malé místnosti, z nichž jedna sloužila jako pec vzduchového vytápění. V blízkosti paláce potom bývaly ještě další budovy, z nichž se zachovaly jen nepatrné zbytky.

Nejpůsobivější stavbou na Oybinu je zřícenina klášterního kostela ze 2. poloviny 14. století. Podél severní strany této jednolodní stavba prochází křížová chodba, tvořící jediné spojení hradu se zadní části skalního masivu. Podlaha kostela je o patro výše než nádvoří a křížová chodba, a nad ní se tak nacházejí tři menší kaple přístupné z vnitřku kostela. Pod podlahou kostelní lodi je pak místnost s valenou klenbou, označovaná někdy jako hrobka (tomuto účelu ale pravděpodobně nikdy nesloužila). U severovýchodní strany kostela stojí svatováclavská kaple a pod ní je klenutá místnost bez oken, sloužící dříve zřejmě jako pokladnice. Jižní stěnu má kostel částečně vytesanou z pískovcové skály a zvnějšku ji navíc obklopuje tesaný ochoz, pocházející ze 16. století a na jihozápadním nároží kostela je přistavěná věž, ve které bývaly zavěšené zvony.

Křížová chodba nás dnes zavede na původní klášterní hřbitov s nejstarším dochovaným náhrobkem z roku 1550 (je zde i náhrobek zakladatele hradního muzea Alfreda Moschkaua). Na ostrohu severně od hřbitova stojí vyhlídková restaurace, postavená v roce 1854 ve švýcarském stylu. Za ní začíná vyhlídková stezka vedoucí po východní a jižní straně skalního masivu až do vytesaného ochozu u kostela. Z plošiny u hřbitova vede schodiště na vyvýšenou skalní plošinu jihovýchodně od kostela, kde jsou patrné zbytky hradby s věžemi je odtud zajímavý pohled na zachovalá žebra původní klenby kostela, který je dnes bez střechy. Další stezka ze hřbitova vede po tesaných schodech na vrcholovou plošinu kopce, na jejímž severním okraji snad stával původní hrádek ze 13. století. Dnes je tu malý domeček s kamerou obskurou, nabízející nevšední pohledy do okolní krajiny. Z nejvyššího místa kopce je pěkný výhled na městečko Oybin, vzdálenou Žitavu (Zittau), vrchy Töpfer, Hvozd a další kopce Žitavských hor.

Pověsti

• Traduje se , že Karel IV. zde nechal postavit klášter poté, co v hradních chodbách potkal ducha. Přítomnost mnichů pak měla toto zjevení z hradu vystrnadit.
• Nedaleko jižní stěny kostela je skála, zvaná Panenský skok, kde se podle pověsti skokem ze skály zachránila nevinná dívka před zlým mnichem.

Dostupnost

Do Oybinu se nejlépe dostanete:

• autem přes hraniční přechod u Hrádku nad Nisou (nebo z opačné strany u Varnsdorfu) do Zittau (Žitava) a dále přes Olbersdorf do Oybinu. Auto je možné ponechat na placeném parkovišti u nádraží a nebo jeďte dále cca 500 m po hlavní silnici, za levou zatáčkou minete požární stanici po levé straně a následně dlouhou budovu po pravé straně a za ní je odbočka na neplacené parkoviště.
• na kole nebo pěšky přes hraniční přechody v Krompachu nebo Petrovicích.

Pro více informací navštivte oficiální internetové stránky na www.burgundkloster-oybin.de

Otevírací doby hradu:
hrad je otevřen celoročně a je bez průvodce (průvodce v angličtině si pro skupiny nad 20 osob lze předem domluvit, kontakt naleznete na oficiálních internetových stránkách hradu, viz infobox).

• Duben - říjen: 9-18 hodin
• Listopad - březen: 10-16 hodin

Vstupné:

• Dospělí: 4 €
• Děti: 2 €
• Rodinné vstupné: 10 €

Zajímavosti v okolí

• Městečko Oybin samotné stojí díky své lázeňské architektuře za procházku.
• Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované celoročně parními lokomotivami. Především nádražíčko Bertsdorf (u Olbersdorfu) stojí pro svou malebnost za zastavení.
• Na německé straně najdeme v blízkosti hradu Oybin dvě skalní města. Jedno v bezprostřední blízkosti a druhé poblíž nedalekého městečka Kurort Jonsdorf, kde je také rezervace Jonsdorfer Felsenstadt.
• Přímo od nádraží vede červené trasa na vyhlídkový vrchol Töpfer.
• Autem nebo na kole je dostupný Lűckendorf, ze kterého je nejlepší přístup na skalní masiv Brandhohe ležící na jih od Oybinu a umožňující nádherné výhledy na hrad.
• Výhledy jsou také z vrchu Hvozd (Hochwald) s rozhlednou.