Z Worldweb.cz
| Místo najdete na Google maps zde |
Cvilín je zřícenina hradu ležící JV od Krnova na Zadním Cvilínském kopci. V historických pramenech je stejný hrad také uváděn pod jmény Lobenštejn (německy Lobenstein) nebo častěji Šelenburk (popř. Šelenburg či Šelemburk, německy Schellenburg).
GPS souřadnice: +50° 4' 8.72", +17° 43' 40.09"
Obsah |
Historie
Na místě byly nalezeny pozůstatky staršího pravěkého hradiště z období slezské fáze tzv. tužických popelnicových polí (1000-750 př.n.l.) a místo bylo zřejmě osídleno i slovany v 10.-11. století. O hradu jsou první nejisté zmínky z roku 1238, potvrzen je určitě v roce 1253, kdy se v listinách poprvé objevuje jméno Jindřicha s přívlastkem z Lobštejna. Jelikož není dochována zakládací listina hradu, jedná se pouze o hypotézu, že jej založil některý z českých králů nejspíše v průběhu 2. čtvrtiny 13. století a hrad byl užíván jako zastava při půjčkách a obchodních transakcích.
V polovině 13. století ho od tehdejšího panovníka Přemysla Otakara II. získal za věrné služby Beneš z rodu pánů z Benešova, po kterém ho vlastnil jeho stejnojmenný syn. Koncem 13. století se vlastníkem hradu stal Mikuláš II. Opavský z rodu Přemyslovců a hrad byl opět postupně zastavován různým držitelům. V srpnu 1474 byl dobyt vojskem uherského krále Matyáše Korvína, hrad však i nadále zůstal sídlem zeměpána a správy Krnovska. Za Jana ze Šelmberka a Kosti byl hrad v létech 1493-1521 opraven a přestavěn, zároveň získal duplicitní název Šelenburk.
Roku 1523 hrad odkoupil markrabě Braniborský a pán Krnovský Jiří Hohenzollerner z Ansbachu a opět jej přestavěl. Markrabě Jiří ovšem žil ve své rezidenci v Krnově a hrad přestal plnit svůj obytný účel. V období třicetileté války se stal základnou švédských vojsk, při jejichž odchodu byl pobořen. Přestože situování hradu dovolovalo jak kontrolu důležité stezky probíhajícím údolím podél řeky Opavy do Krnova a dále do Slezska, tak i širokého okolí, nebyl hrad již opraven, definitivně byl opuštěn a změnil se postupem času ve zříceninu.
Současnost
Z hradu s pravidelnou téměř čtvercovou dispozicí zbyla mohutá obvodová hradba, místy až 4 m silná. Ta obklopuje parkán, který je vnitřně členěný na tři zóny. V jižním části nádvoří hradu je torzo mohutné válcové věže o průměru až 14 m a nynější výšce 8,5 m. V její bezprostřední blízkosti se nachází ve skále vylámaná studna. Západní část hradu vyplňoval mladší pozdně gotický nebo renesanční objekt na půdorysu L, v SZ části jsou pak zbytky pravděpodobně nejstaršího z hradních paláců. Hlavní palác byl gotický a nacházel se u SV hradby. Hrad obklopuje hluboký příkop, umocněný místy ještě dobře zřetelným valem. Vstup do hradního jádra byl veden mostem v JV části. Z tohoto mostu se dochovaly částečně do současnosti kamenné pilíře. V nejširší části příkopu východně od mostu bývala cisterna na vodu. Na hraně prudce klesajícího svahu cca 250 m JV od hradu se nachází předsunuté opevnění, postavené zřejmě v období 30. leté války.
Pověsti
- Příběhy obvykle svatbou končívají, tento jí ovšem začíná. Respektive svatební hostinou v nedaleké hospůdce. Pověst praví, že po oslavě opustili nevěsta s ženichem hospůdku a vydali se sami hlubokou nocí domů. Nedošli však daleko, cestou je totiž přepadlo několik loupežníků. Ženich byl při statečné obraně své choti zabit a nevěsta byla odvlečena do ruin nedalekého hradu Cvilín. V hospodě zatím nikdo nic nevěděl a pokračovalo se v bujaré zábavě, při které hospodská Anička (pozn. dle jiných zdrojů se jmenovala Kristýna) uzavřela s některým z hostů sázku, podle které měla sama v noci zajít na hrad a donést odtud větvičku jeřabiny jako důkaz, že tam opravdu došla. Když došla na hrad, uslyšela nevěstino volání o pomoc. Polekala se a snažila dostat se co nejnenápadněji pryč, veškerou nenápadnost ale zhatil kámen, který se jí uvolnil pod nohama a zřítil se ze skály. Byla prozrazena a loupežníci ji začali nahánět. Podařilo se jí však ztratit se jim a bezpečně se dostat zpět do hostince. Když pak přišli lidé na hrad pochytat loupežníky a zachránit nevěstu, našli jen mrtvá těla novomanželů.
Asi o rok později se ve stejné hospodě konala oslava další svatby, kterou Anička protančila s tajemným cizincem. Když se přiblížila půlnoc, odtančili spolu na dvůr. Neznámý ji najednou popadl, vyhodil na svého černého koně a vezl neznámo kam. Teprve nyní si Anička uvědomila, že jde o jednoho z loupežníků, kteři ji před rokem pronásledovali. Zoufalá volala o pomoc, ale nikdo ji neslyšel. Vysílená pak poprosila o pomoc tichým vzlykem přímo toho černého koně, ten najednou prudce zastavil a Anička i s loupežníkem spadli do vody. Zatímco Anička se zachránila, loupežníka strhl divoký proud a utopil se. Od té doby se prý podle pověsti vraník zjevuje každou noc v hradním příkopu.
- Další cvilínská pověst vypráví o pokladu z předmětů uloupených cvilínským rytířem při přepadávání pocestných. Rytíř se z jedné loupežné výpravy nevrátil a na hradě tak zůstala pouze jeho dcera Hortenzie. Podle pověsti je tam nyní zakletá a kdo vydrží na hradě přespat 3 noci, ten ji ze zakletí vysvobobodí a jako bonus se mu navíc objeví ztracený poklad. Pověst také praví, že chudý krnovský tkadlec Teodor vydržel až do třetí noci, ovšem tehdy se začaly dít hrůzostrašné věci, všude se plazili hadi a různá havěť, ozývaly se nepříjemné zvuky a z jasného nebe sršely blesky. Přestože uslyšel prosebný a povzbudivý hlas zakleté dívky, aby vydržel, zalekl se a utekl. Doma jej pak i přes jeho mládí nepoznali, neboť samou hrůzou celý zešedivěl.
- Podle další pověsti je pak v hradní studni zlatá soška Pravdy, kterou když někdo vlastní, všichni v jeho okolí mu budou říkat pravdu. Kdysi ji v této studni našli sloužící Jiřího ze Šelenberku a hradní pán pak neunesl slyšet pravdu a hodil ji zpět do studně a tu zasypat, protože prý „lidé nejsou schopni unést břemeno naprosté pravdy, neboť k životu občas potřebují milosrdnou lež“.
Dostupnost
K hradu vede zelená turistická značka z Krnova (od nádraží cca 5 km) do Úvalna (také cca 5 km k obci + 1,5 km k vlakové zastávce Úvalno - trať Krnov-Opava).