Borotín

Z Worldweb.cz

Místo najdete na
Google maps zde

Zřícenina hradu Borotín - Starý zámek

Borotín je městys v okrese Tábor, v Jihočeském kraji. Nachází se cce 11 km SSZ od Tábora. Východně od obce se nachází zřícenina hradu Borotín, zvaného také Starý zámek.

GPS souřadnice: +49° 29' 58.64", +14° 37' 44.37"

Historie

Obec založil rod zemanů Vítkovců, kteří se původně psali z Borotína a později z Landštejna. Někdy kolem roku 1356 zde postavil tvrz vladyka Mikuláš z Borotína. Jeho vnuk, Vítek z Landštejna, jej poté přestavěl na gotický hrad. Později díky Janovi a Heřmanovi z Landštejna, kteří se stali stoupenci učení mistra Jana Husa, se od roku 1422 stala ves Borotín i s hradem baštou husitů. Heřman se stal po pražském sněmu v roce 1423 jako zástupce kališníků členem dvanáctičlenné zemské vlády a v roce 1426 se stal jeho nástupce Mikuláš jedním z vedoucích husitských hejtmanů. Roku 1434 ale přešel do katolického tábora a v odvetu za tuto údajnou zradu oblehlo husitské vojsko pod vedením Prokopa Holého 21. května 1434 obec i hrad. Obec husité vydrancovali a vypálili, hrad ovšem prvnímu útoku odolal (občas uváděná tvrzení, že byl dobyt jsou mylná). Vzhledem k potřebě husitů řešit důležitější problémy (blížící se bitva u Lipan) nedošlo k dlouhodobějšímu obléhání.

V roce 1446 přešel hrad i s obcí do vlastnictví Jana Malovce z Pacova a jeho potomci jej měli v držení až do roku 1613, kdy se jeho majitelem stal Kryštof Vojkovský z Milhostic. Jeho synové se v letech 1618 - 1620 zúčastnili stavovského povstání, za což jim císařští vojáci (Katolická liga) vyplenili a vypálili hrad i dvůr. Zdevastovaný hrad již nebyl obnoven.

Roku 1623 se obec a zbytky hradu staly součástí panství patřícího Lobkovicům a ti si je podrželi až do roku 1829, kdy se novým majitelem stal Jan Nádherný z Borutína. Ten v roce 1840 nechal dodatečně část hradní zříceniny zbourat a kameny byly použity k obnově sousedního statku, který byl původně součástí hradu.

V roce 1829 hrad navštívil básník Karel Hynek Mácha a u příležitosti výročí 100. od jeho smrti zde byla roku 1936 zasazena pamětní deska.

Současnost

Do dnešního dne se z hradu zachovaly zbytky válcové věže, vysunuté hranolové věže, hradního paláce a některých dalších zdí. V hradním paláci se zachovaly původní klenuté místnosti v přízemí. Současný stav je výsledkem rekonstrukce z let 1980 - 1982, kdy došlo k zakonzervování zdiva. Sousední barokní statek byl léta v neudržovaném stavu, úplnému zchátrání snad zabrání soukromý majitel, který jej nyní postupně opravuje.

Pověsti

K hradu Starý zámek se vztahuje pověst, jejíž hlavní osobou je „Pramáti rodu“ Berta Vítkovcová z Borotína. Ta se díky svému sexuálnímu apetitu a nestřídmosti těžce prohřešila proti cti rodu a následkem toho ji stihla krutá kletba. Po své smrti probodením nenašla její duše klid a Berta měla nahá bloudit hradem a jeho okolím tak dlouho, dokud nevymře její poslední potomek.

Podle této legendy připravil svoji divadelní inscenaci pod názvem „Pramáti“ (Die Ahnfrau) rakouský divadelní dramatik, Franz Grillparzer (1791 - 1872). V legendě i divadelní inscenaci je posledním potomkem Jaromír z Borotína, který ovšem nebyl nikdy historicky skutečně doložen. Jaromír měl být podle legendy synem Zdeňka z Borotína a ve svých třech letech se měl ztratit. Léta utíkala a z Jaromírovy sestry Berty (zřejmě oblíbené rodové jméno) vyrostla sličná panna. Jednoho dne ji při procházce v lese přepadli dva lupiči, ale od nejhoršího ji zachránil náhle se zjevivší mladý rytíř s mečem v ruce, který lupiče přemohl a zahnal je. Tím rytířem byl onen ztracený syn Jaromír, který ovšem nevěděl, že je bratrem Berty a zamiloval se do ní. Doprovodil ji k hradu, ale protože byl chudý, neodvážil se předstoupit před otce Zdeňka z Borotína s žádostí o ruku mladé Berty.

Jednoho večera se však na Borotíně objevil, byl udýchán, zbrocen krví a měl zlomený meč. Vyprávěl, že jej přepadli lupiči v okolí hradu, jeho dva sluhové byli zabiti a on sám se zachránil jen útěkem. Berta následně oznámila otci, že toto je její zachránce a vyvolený ženich. Zdeněk z Borotína neměl proti výběru své dcery námitky a došlo k zásnubám, při kterých Jaromír dostal od Berty na památku této šťastné chvíle krásnou šerpu. Pochopitelné námitky ovšem měla pramáti Berta, která věděla, že Jaromír je ztraceným synem Zdeňka a bratrem mladé Berty. Zjevila se Jaromírovi a naznačila mu aby opustil hrad. Ten se domníval, že to byla jeho vyvolená, a že změnila své rozhodnutí a od sňatku chce ustoupit.

Když se tato epizodka víceméně vysvětlila, dorazil na hrad Borotín královský hejtman se svým oddílem, který byl pověřen očištěním kraje od lupičů. Podle jeho svědectví nedaleko hradu došlo k přestřelce, při níž byla tlupa lupičů postřílena. Jejich vůdci se ale podařilo utéci, a to prý pravděpodobně do borotínského hradu. Poté, co se hejtman dozvěděl o Jaromírově údajném přepadení lupiči, pojal podezření. Aby jej usvědčil, poslal tedy pro vojáka, který se před časem ocitl v zajetí loupežníků. V noci Bertu probudila střelba na nádvoří a následně do jejího pokoje přiběhl postřelený Jaromír. Řekl jí o nalezení toho vůdce lupičů a on jím byl postřelen, když chránil jejího otce. Jenže v ten okamžik přišel voják se zprávou, že vůdce byl postřelen ale opět uprchl a při tom ztratil šerpu. Byla to ona šerpa, kterou darovala Berta Jaromírovi po zásnubách a Berta tak poznala, že je Jaromír obávaný vůdce loupežníků.

Při následném pokusu o útěk Jaromír rytíře Zdeňka z Borotína pobodal dýkou, kterou předtím sňal ze zdi Bertiny komnaty. Byla to shodou náhod dýka, kterou byla probodena i pramáti rodu. Umírající rytíř se ještě před svým posledním vydechnutím dozvěděl od zajatého lupiče Boleslava to, že Jaromír je jeho před lety ztracený syn. Berta po smrti svého otce neunesla žal nad ranami osudu a vypila jed. Když se Jaromír dozvěděl plnou pravdu o svém původu, že je otcovrahem a že má na svědomí smrt své sestry Berty, v návalu šílenství vnikl do hrobky Borotínů. Tam jej poté nad rakví mladé Berty našli vojáci, ovšem již mrtvého. Smrtí Jaromíra, posledního z rodu borotínských, byla z pramáti sňata kletba, a její duše se mohla uložit k věčnému spánku.

Tolik legenda. Pravdou je, že posledním členem rodu byl Mikuláš z Landštejna. Ten byl v roce 1460 omylem zavražděn v lese nedaleko Bejšova.

Dostupnost

vlakem - z nádraží v Sudoměřicích u Tábora se vydejte směrem do centra Sudoměřic až narazíte na turistický ukazatel, který vás navede na Borotín a zříceninu Borotín - Starý zámek (cca 2 km).
autem - k hradu se dostanete po silnici č.120 od obce Borotín směrem na Mladou Vožici. Za mostkem po asi 1,5 km je v mírné levotočivé zatáčce po pravé straně odbočka ve tvaru V kde se dejte pravou z těchto cest (při tom odbočování ostře vpravo vzad pozor na schod na silnici). Po cca 100 m jízdy po polní cestě přijedete přímo mezi hrad a barokní dvorec.
Vstup do hradu je bezplatný. U hradu není možnost zakoupit občerstvení, či suvenýry, chybí sociální zařízení.